Poslední týden řešíme zdraví...

... a tak jdou ostatní aktivity momentálně stranou.

Na stole přibyla alespoň trocha jara.

Všechno začalo už ve středu, kdy jsem musela s Hedvikou na očkování. U doktorky nám vyhřezlo střevo a za nic mi nešlo zatlačit. Hedvika řvala, jako když ji na nože berou, a v takovou chvíli svaly v břišní dutině střevo vytlačují stále více ven. Zavolala jsem manžela, dorazil z práce rychle a společně jsme střevo měli zatlačené během minutky. Jsme už sehraní.
V pátek jsem musela absolvovat delší výjezd. Roční zúčtování daně se blíží a já si musela jet vyzvednout podklady do práce a současně tam podepsat nějaké další dokumenty pro kalendářní rok. Školu jsme ještě zvládly. Pak jsme jely kamarádce do nedaleké obce zavézt podklady pro roční zúčtování. I tam se Heďa ještě držela. Když už začala být mrzutá, zamávala jí kamarádka před obličejem dvoustovkou a Hedvika se rozesmála :-) Zkoušely jsme různé bankovky, ale na blbou náladu zabíral jen Komenský ... Holt, učitelské dítě :-D

Zbytek dopoledne jsem trávila u našich. Nikdo nebyl doma, ale mám klíče a v případě nouze tak jejich dům může být naším útočištěm. Holky chodí ve městě do školy, tak jsem čekala, než jim skončí výuka, že zatím uspím Heďu. (V létě jsme se stěhovali, od domu je to 54 km - pro mě s Hedvikou tedy opravdu náročný a dlouho plánovaný výjezd).

Cestu z úřadu k našim ale Heďa už prořvala a tím si zase vyhřezla střevo. Sama jsem to zatlačit nedokázala. Musím kojit, uklidňovat, je k tomu potřeba ještě jeden pár rukou. Naštěstí se doma mihl bratr a já mu dávala instrukce, jak má střevo do břicha zatlačovat. Nechtěl to dělat, vypadal, že se pozvrací nebo sebou rovnou švihne. Ale zvládl to. Podle mých instrukcí to poměrně slušně zatlačil. Pak se vypotácel pryč a za chvíli mi volala z práce mamka, že se tam brácha stavoval, zelený jak stěna a vypravoval jí to. Pamatuju se, když jsem poprvé viděla obnažené střevo u vlastního dítěte ... Už jsme si zvykli, ale napoprvé je to šok, navíc, když to vidíte vyhřezlé z břicha ven.
Domáčkla jsem zbytek, ale střevo se tentokrát po chvíli opět tlačilo ven. Zkoušela jsem ho více než hodinu držet zatlačené, ale jakmile jsem pustila, vylezlo. Vyzvedla jsem děti ze školy a jely jsme domů.
Chvíli po nás dorazil manžel. Zkoušeli jsme reponovat (zatlačit střevo) spolu, ale se stejným výsledkem jako když jsem se o to pokoušela sama. Nezbylo, než jet do fakultky. Naštěstí byl v nemocnici pan primář. Víťa Hedě držel ruce, já nohy, střeva se valila ven. Pan primář zatláčel nejprve rukou, potom si nechal podat od druhého lékaře pinzetu a obrácený konec strkal do střeva a střeva sunul v břiše hlouběji. Všechna se už tlačila k otvoru a musela se nastrkat zpátky. Pinzeta zmizela v břiše. Všude krev. Bez umrtvení. Jen jsem si říkala, že je štěstí, že z toho Hedvika ještě nemá rozum. Myslím, že by nedokázala pochopit, proč ji táta s mámou tak drží a nechají jí ubližovat.
Stomický pytlíček jsem lepila až doma. Tam dostala na střevo smotek gázy a napevno jí to přelepili, aby se střevo během jízdy z Olomouce domů nevyvalilo. Doma jsem jen omyla krev, dala sáček a šla jsem ji uspávat.
Od té doby se ji snažím držet maximálně v klidu, aby střevo odpočívalo.

Zítra máme kontrolu ve fakultce na chirurgii, možná se už dozvíme něco o dalších operačních plánech. Jelikož nechci cestu absolvovat sama, zaveze mě dnes muž ke své mamce do Vyškova, mamka bude zítra dělat řidiče, absolvuje se mnou chirurgii a já se během jízdy můžu věnovat Hedvice. Nesmí totiž plakat a to prostě nejsem schopná uhlídat, když jedu sama a řídím.

Původně jsem chtěla v pátek hodit recept na naše oblíbené muffiny, pekli jsme je ve čtvrtek i v pátek, v sobotu jsem pak dělala tvarohové taštičky, ale nakonec jsem ráda, když stihnu udělat nutné činnosti. Tak příště :-)

Na stole nám ve vaječných skořápkách roste řeřicha, okenní parapety jsou plné kdejakých semínek. Jsem zvědavá, co z toho bude. Obvykle mi to v nějaké fázi chcípne, letos se fakt snažím :-) Takže takhle zatím vypadají rajčata:

 takhle kopřivěnky:

A takhle kedlubny:

Ostatní misky jsou zatím ve fázi někde od hnědé zeminy po pidiklíčky.

Včera odjely děti k jejich otci. Nastal problém, protože si mladší dcera zapomněla mobil. Došla hromada odporných zpráv od jejich otce, že tam ten mobil dneska chce, on pro něj jezdit nebude, ale my si to máme zařídit, jak chceme a dnes dopoledne ho dovézt. Díky tomu, že mi sousedka chviličku pohlídala na chůvičce spící Heďu, jsem stihla zajet na poštu a mobil poslat. Ufff... Tak a teď honem balit na náš nemocniční výlet :-)

Jo - a ještě jeden kostlivec ze skříně. Není to sice nic moc, v podstatě jsem potřebovala nějak zužitkovat klubíčka tělové příze Jeans, tak háčkuju povlak na polštář. On se minimálně na chatě upotřebí. Prostě když se najde aspoň chvilička času, hodím tam pár oček k dobru.

Držte nám palce, ať to naše cestovně-zdravotní martýrium zvládnem (fakt už jsem vyplasklá z jakéhokoli opuštění našeho domácího prostoru) a mějte se krásně, jak jen to jde :-)

Romča.

Malování a kafe nejdou k sobě.

Teda aspoň v mém případě. Heďa usla, na chvíli jsem zase vytáhla obrázek lišky, uvařila si k tomu kafe (teda Caro - kojím, ale labužnicky tomu říkám kafe) :-) a začala malovat. Najednou si uvědomím, že místo do kelímku s vodou namáčím štětec do hrníčku s Carem. Oou ... Štetec vyperu, zasednu, začnu malovat, nechávám se unášet tahy, napiju se ... a zkroutím obličej do prapodivné grimasy ... No jasně - kelímek s vodou a rozpuštěnýma vodovkama :-D
Nicméně na liškách jsem zase trochu pokročila :-) Ještě pár vstev listů a dohrát si s kožichem a bude tak nějak hotovo.

Současný stav

Teď jsem musela odběhnout - Heďa nahoře v ložnici řvala jako kdyby ji na nože brali. Ležela v posteli a byla celá zaházená polštáři a neuměla se ze svého vězení vyprostit :-D Vůbec teď má nějaké období, kdy si hlavu schovává do kdečeho...

Třeba takhle ... To by jeden neřek, k čemu všemu je dobrá taková knížka :-)

Můj muž se po příchodu domů pustil do bábovky. Večer se mě zeptal: "Víš, jak se jmenuje to, cos dneska upekla?" S otazníky v očích odpovím: "Rumová bábovka??". "Ne. Fofrfuč," bylo mi sděleno :-D Bábovky jsou super vynález - je to fofrupečeno a člověk se tím vždycky zavděčí :-)

Tak nějak vypadala v kompletním objemu.

S posledními třemi plátky skočím za chvíli za mojí báječnou sousedkou Mílou. Je po operaci kolene, tak občas poplkáme. My dnes ale jenom na chviličku, odpoledne nás čeká očkování a to je pro mě - jako každý výjezd, který musím absolvovat sama - hororový zážitek. Poslední očkování jsme absolvovali před dvěma týdny. Hedviku si dávám do autosedačky vedle sebe, nechávám ji celou rozeplou - otevřené bodýčko, musím totiž během jízdy hlídat střevo. Pokud není unavená a v autě v mžiku neusne, tak ječí a to je na vyhřezávání střeva to nejhorší. Přivřela jsem si pás od auta do dveří, že nemám dovřeno jsem zjistila během jízdy. Levou rukou jsem se snažila držet dveře a volant, pravou šaltrpáku a Hedvičino střevo. Když se mi podařilo zastavit, vyprostila jsem pás, dovřela dveře, připoutala se a už mi na obsluhu zbylo jen řízení, řazení a řvoucí Hedvika se střevem. Ufff... Tři kilometry, pak tři zpět, ale jsem z toho na mrtvici. Super je, když může jet někdo se mnou a střevo držet zafixované. Pak se aspoň na tu jízdu můžu tak nějak soustředit.

Tak držte palce a užijte si krásnou středu :-)
Pro mě krásná bude - vrací se mi dnes děti a pobudou tu do pondělního rána :-)
Romča.

Moji ...

V neděli jsme konečně našli chvíli času, abych Hedě a Víťovi pořídila pár snímků. Tak ... konečně se hrdý taťka dočkal nějakého společného portrétu :-) Fotila jsem je bleskově, když se Heďa vzbudila - takovéhle naše hokusy pokusy strpí maximálně deset minut, takže jsem se musela snažit :-D

Oba jsou fotogeničtí, tak to se fotí skoro samo :-) Heďa má teda na čele ještě ohníček od toho, jak uvízla při porodu v porodních cestách a zatím to nemizí, ale ujišťují nás, že to časem vybledne :-) Já myslím, že nějaké fleky na obličeji jsou náš nejmenší problém :-D

Včera jsem měla narozky. Je mi 36. Zas krůček navíc. Nijak to neslavíme, od muže mi došly už před pár dny pořádné goretexové botky na výšlapy (ještě aby bylo na jaké) :-D Večer jsme chtěli posedět, že si nalije vínko a dá mi ucucnout (kojím), ale Hedvika to přeorganizovala úplně jinak. Odpadla po dvou hodinách mých uspávacích snah. Víťovi mě bylo asi líto, protože dneska došla sms: "Až dojedu z práce, převezmu si Hedviku, někam si vyraž - na bazén, do kina, hlavně si dej relax!" No, není zlatý? :-) Asi bych někdy i vypla, ale relaxuji nejraději aktivně, takže si tuto nabídku vyberu, až bude hezky a budu moct vyrazit na kolo nebo někam s naším čtyřnohým pokladem.

V Jak se staví sen byl včera syn kolegyňky z práce ... Já si říkala, že jsem ji v ukázkách poznala. A ono jo. Někdy nám osud připraví do cesty hodně bolesti. A je jen na nás, jak se s ní poperem. Pořad se mi časově byl s Infiltrací o týrání zvířat, ale pátého to opakují, tak na to mrknu v repríze.

Dneska je tu deštivo, zataženo, hrozná tma. Doma to voní bábovkou a teď už i vařící se polévkou (zrovna, když jsem stála u dřezu s kuřecím masem v rukou na oplach, vypli dopoledne vodu - no fuj...). Tak jdu uvařit čaj, zababušit se s Heďou do deky a vyprávět jí něco o tygrech (Hedvika se totiž naučila vrčet a touto svou vyjadřovací schopností nahradila jakékoli někdejší pokusy o komunikaci po lidsku) :-D

Užijte si príma odpoledne :-)

Romča.

U čeho teď relaxuju ...

Každý den se snažím pro sebe a své zájmy uloupit alespoň chviličku. Hlava potřebuje relax, ruce zaneprázdnit něčím, co člověka prostě baví. Takže když Heďa na chvíli usne, pokročím o malou píď v kresbě obrázku lišek - kreslím úplně obyčejnými školními akvarelovými pastelkami, které pak rozmývám štětcem (taky obyčejným). Práci vrstvím, takže obrázek v této fázi má na sobě už určitě takových 7 - 8 vrstev, ve vrstvení budu ale dál pokračovat. Vlastně nakreslím vždycky jen kousíček, případně jej ještě rozmyju a pak práci odkládám a jdu se věnovat něčemu, co domácnost ocení více :-) Akvarel stejně musí po každé úpravě pořádně proschnout.

Takhle vznikal první náčrt práce. Na chůvičce spící Heďa :-)

Současný stav

Kreslím úplně obyč barvičkami. Časem si snad dokoupím i něco kvalitnějšího, nicméně tady je vidět, že kreslit se dá vlastně čímkoli. Důležitá je radost z práce :-)

Taky jsem začala háčkovat šátek Spring podle návodu Nikoly Kubečkové. Přiznávám, že někde ve čtvrté části jsem se trochu ztratila a zvažuji, jestli pokračovat (teď už dle svého návrhu) nebo jeden až dva poslední vzory odpárat a jet znovu. Žádná chyba vidět není, jen jsem nepřehodila větší háček a šátek se mírně vlní. Možná by šel vypnout... No, v každém případě bude na chvíli odložen do proutěného koše, kde mám rozdělané věcičky a až se mi to rozleží a přijde chuť v šátku pokračovat, zase ho vytáhnu :-) Háčkuji z příze Kokonki s návinem 900 metrů.

Současný stav

No, a v sekci "Rozdělané" mám i jednu kresbu tužkou. Jenže ... s mými výtvarnými projekty je to tak, že musím být přesně na tenhle druh činnosti naladěná a natěšená. Jinak něco tvořit nemá smysl. Chci odvést dobrou práci a mít z díla - pokud možno - radost. Takže tady je jedna načatá kresba tužkou a zatím bude v šuplíku čekat, až mé srdce opět zaplesá po grafitu :-) Teď plesá pro akvarelky, ale jelikož miluju výtvarno napříč technikami, on ten tužkočas zase přijde :-)

Současný stav

Včera jsem nafotila Heďu s Víťou a z fofrfotek tvořených během desetiminutovky v ložnici mám celkem radost, třeba se taky podělím :-) Nasetá rajčátka vypadala přichcíple, pořádně jsem je prolila vodou a zatím klepu ... resuscitace proběhla úspěšně. Uvidíme, na jak dlouho. Pažitka krapet vylezla, ale je to bída, petrželka pro změnu nevylezla vůbec. Ujala se ale semínka kopřivěnek. Tak uvidíme ... Lásku ke kytkám a okrasným keřům jsem zdědila po babičce. Ta mě uvedla do tajů zahrady jako dítě. Ale zelenina a bylinky, to je pro mě španělská vesnice. To si musím nejdříve metodou pokus - omyl nastudovat :-)

Přeji báječný (i když trochu uplakaný) start do nového týdne.

3x3

Zapojila jsem se do výzvy 3x3 - tři témata a pro každé tři fotografie, kterou uspořádala na svém blogu  (Tady) paní Dáša.
Já se z domu na nějaké fototoulky s nemocnou Heďou nedostanu, tak přispívám alespoň něčím z naší domácnosti :-) První téma je ryze jarní, ve druhém tématu jsem zachytila naši mrňku Hedviku a jako třetí jsem vyfotila šátek - zapózovala mi prostřední dcera Nelča (a to dnes, kdy u nás leje jako z konve, počasí na draka, obětovala se a lehce promokla) :-) Háčkovala jsem ho v nemocnici, kdy naše Hedvika bojovala o život. Proto ten název. Je uháčkovaný ze strachu, bolesti, doufání a naděje.

Těším se na shlédnutí dalších příspěvků výzvy :-)

Už klepe na vrátka ... ta jara pohádka.

Hedvika

Bolest v nitkách vetkaná

Kam s ním? ... Tak třeba na zeď ...

Před pár dny jsem zjistila, že mi ten náš širokospektrální balíček programů v telce přeci jen k něčemu bude. Narazila jsem na kanál Spectrum Home a byť televizi moc nesleduju, když už mám čas k ní zasednout s hrníčkem kávy (teda Cara - ale v mém kojoobdobí tomu říkám kafe), zapnu si Spectrum Home a nechávám se inspirovat.

Nedávno při jedné exkurzi do interieru moc povedeného domečku mě zaujala stěna v kuchyni ověšená talíři. No - to jsme kdysi měli doma taky. Talíře byly pověšené ve vstupní chodbě a každý z nich hlásal, kamže jeho současný majitel kdysi doputoval na výlet. Matně si vzpomínám, že tam byl mimojiné zastoupen i Karlštejn.

Jenže ... ty talíře na stěně fakt nevypadají zle ... Když se citlivě vyberou, poskládají ... Navíc výsledná kompozice může mít podobu, jakou si tvůrce zamane - od romantiky až po čistý design dovolující maximálně linii. No - doma mi to asi neprojde, tak nějak jsem si říkala, že ta stěna v kuchyni ... Hmmm... Pokoupit si po nějakém fakt pěkném kousku (černá, bílá, šedá) a udělat si takovou výstavku krásných designových talířů...

Takže - tady je malá inspirace. Pokoukala jsem na Pinterest a vylovila pár talířových kompozic:

A něco pro romatiky...

A doklad, že to jde ladit i jarně:

... a vlastně to ani nic moc extra nemusí stát. Stačí bílé talíře a fix na porcelán:

To by do nich člověk neřekl, že? Do talířů ... :-)