Dnes vás vezmu na výlet do další zaniklé vsi v našem okolí. Jelikož se po stopách někdejšího osídlení vydáváme v krátkém čase podruhé, může to vypadat, že jsme na podobná místa zatíženi. Ale je to spíš shoda náhod a zároveň důsledek toho, že se při našich cestách teď kvůli Hedě držíme blízko bydliště - a na Jesenicku se jako v příhraniční, v minulosti sudetské oblasti takových míst najde povícero.
Bývalá ves Ferdinandov se nachází nedaleko Rýmařova - mezi Horním městem (Stříbrnými Horami) a Bedřichovem. Ke vsi nevede žádná značená cesta, ale auto se dá nechat u odbočky a oblast následně prozkoumat pěšky. Pozůstatky domů jsou patrné už po obou stranách příjezdové silnice - na louce je zničehonic kopeček a u něj rostoucí náletový strom. Kopečky skrývají zbytky sutě domů.
Hrabě Ferdinand Bonaventrura Harrach získal janovické panství sňatkem. Měl podnikaého ducha, byl zakladatelem mnohých úspěšných manufaktur. Roku 1746 založil v Janovicích největší plátenickou manufakturu v Rakousku. Aby měl pro své dílny dostatek kvalifikovaných pracovníků, přivedl do této oblasti tkalce ze šluknovského výběžku. Nechal rozparcelovat panskou půdu a založil pro nové usedlíky obec Ferdinandov.
V době největšího rozmachu měla obec dvanáct domů, hostinec a kapličku. Kolem roku 1890 tu žilo 64 obyvatel. Živila je textilní výroba a těžba ve stříbrných dolech.
Život v této nádherné krajině ale nebyl kdovíjak jednoduchý. Zvlášť zimy tu byly kruté. Ani zemědělství se tu nedařilo. Ze vsi tak začalo obyvatel postupně ubývat. Po válce zůstaly osídlené tři domy. Jeden byl v šedesátých letech také opuštěn, zbývající dva domy sloužily jako rekreační objekty. Na internetu jsem se dočetla o dvou funkčních rekreačních objektech, ale na místě jsme zjistili, že jeden už má své nejspíš jisté a čeká ho docela jistě osud jeho předchůdců, poslední chaloupka tam stále stojí (krásná roubenka), ale k ní jsme ani nenašli přístup, takže těžko říct, v jakém je stavu a zda je ještě užívaná. Ves byla úředně zrušena v roce 1965.
Místo je to kouzelné. Ne tak strašidelné jako tomu bylo v Hutově. I když člověka napadá, jak to tu asi vypadalo, jací byli lidé, kteří tu žili, jaké byly jejich osudy, jejich radosti i trápení ... Kolik lidí se v těchto zdech stihlo narodit, kolik v nich zemřelo...
Myslím, že i našemu autíčku se tu líbilo. Vypadalo spokojeně :-)
Ferdinandovská kaple byla obnovena díky rodákům. Opravu kaple iniciovala rodačka, řeholní sestra františkánka Assumpta. Kontaktovala rodáky žijící v Německu a jejich přispěním se podařilo kapli zrekonstruovat a roku 1992 zrovu vysvětit. A právě dnes se (dle rozpisu na dveřích) v této kapli koná poutní mše.
Pak drobné občerstvení...
Kdo najde Hedviku?
Jasně, je tady :-)
A hurá na Čertův kámen neboli Sfingu. Ale tam vás vezmu zase příště. V rámci jednoho příspěvku to nedám ani omylem.
Poslední dobou volíme takové nenáročné výlety, u kterých člověk pošmajdá, pokochá se krajinou, s mrnětem nemají památky, muzea a další podobná místa smysl, nicméně tohle je snad ještě lepší. Taková krása všude! Doufám, že se vám na procházce s námi líbilo :-)
Pěkně si při té dnešní líné neděli odpočiňte a díky za návštěvu.
Romča
