V neděli lítala Nelča venku a donesla mi ... první sněženky. Doma jsem na tyhle drobné kytičky nenašla nic lepšího než "frťana". Sněženkám to sluší úplně nejvíc někde v trávníku pod tající hrudkou sněhu, ale kytička donesená dítětem zarudlým částečně od uhnání, částečně od zimy, žádná máma nepohrdne :-)
Jak se to jaro ale blíží, mám čím dál větší chuť si to doma oživit nějakou čerstvou zelení... Na okenním parapetu už pomalu klíčí řeřicha:
Rajčata, pažitka a petrželka zatím nedělají nic. Jsem zvědavá, jestli z toho něco bude. Zatím rosím substrát jak o život a chodím to co chvíli kontrolovat.
Zasadila jsem ostříhané a ve vodě zakořeněné větvičky rýmovníku:
"Zamijáku", kterému přirůstá nový list chodím vydatně fandit do dětského pokoje (mimochodem je to spolu s anthuriemi jediná kytka, která si zimu spojenou s nízkým slunečním svitem a topnou sezonou docela užívá, narozdíl od scheflery nebo syngonia, které žloutnou a opadávají navzdory mým prosbám, slibům a ukecávání):
Z dětského pokoje je výhled na nedaleký lesík a hlavně na naši zcela prázdnou zahradu, která na osazení teprve čeká a na sousedovic pozemek, který jednou zeleň třeba skryje:
Na okenním parapetu krom zamioculcasu přežívá pár kaktusů, které potřebuju přesadit, jen musím někde splašit kyblíček písku, ať zeminu trochu odlehčím:
A v neděli večer jsme jeli předat holky jejich tátovi a měli jsme naplánováno zaběhnout do Uni hobby, má drahá polovička slintat nad nářadím, které by děsně potřeboval, já si lebedit v kytkách. Heďa se k našim plánům vyjádřila poměrně dost hlučně, tak jsem oddělení kytek bleskurychle prolítla, popadla jsem první, co mi trochu padlo do oka, muže jsem odchytila rozzářeného s bruskou v ruce, když mu pán z daného oddělení vysvětloval co a jak, nechala jsem mu na zemi kytku výměnou za klíče od auta a prchala jsem umlčet to moje dítě jak jinak než prsem. Takže místo sukulentu, břečťanu nebo nějaké kapradiny, co jsem měla původně v hlavě, jsem si domů dotáhla Clivii, protože jsem si tak nějak v tom stresu, zpocení a nervech vybavila, že ji mívala moje babička. Teď dumám, proč jsem sáhla právě po ní, protože to je úplně jiný šálek kávy, než co jsem doma zamýšlela pěstovat :-) No, někde jí místo najdu, zatím ji mám v kuchyni na okně před dřezem a aspoň trochu mi zakrývá část okna v místnosti, kde pbýváme fakt hodně, protože záclonky ani nic podobného ještě nemáme (a nevím, jestli mít budeme, moc se mi do toho nechce).
Takže moje nová Klívie :-)
A na závěr ... vysvětlení toho, proč u nás francouzské okno vypadá do metru a půl jak na pitevně:
... hajdalák jeden... I takové malé hlavičce je jasné, na co je ta klika dobrá ... :-)
Mějte prima den :-)
