Titulka na prosinec

 

Tak jsem po dlouhé době zase tady. Čas strašně letí, dějí se různé věci - dobré i horší na poli osobním, do toho se snažím s časem nakládat ještě hospodárněji než doposud, tak čas ve virtuálnu odsouvám významně do pozadí. 

Od svých osmi let si píšu deník. Ne kontinuálně, byla období, kdy jsem zaznamenávání všedních (i nevšedních) dnů utla. Nicméně svůj život mám v papírové podobě zaznamenaný většinově. Vydá to na slušný svazek notesů, bichliček a bichlí. Už když se před rokem narodila Heďa, začala jsem do deníku i hodně kreslit. V porodnici jsem ležela dva týdny, v nemocnici pak měsíc a bylo to fajn zpestření času mezi infuzemi, odběry a podáváním léků. Teď se svůj deníčkový styl snažím ještě více propracovat ve stylu boulet journal, ačkoli u mě nejde ani tak o plánovač, diář jako skutečně o deník, takže u mě tolik nenajdete odrážky, políčka, To Do listy. Nějaké ty grafy ale zkouším - třeba Mood Tracker (ukazatel nálady pro jednotlivé dny) v podobě nějakého kresleného prvku, v listopadu jsem si taky psala do tabulky, co jsem který den vařila a pekla (kdo to má pořád lovit, když vymýšlí menu) nebo jsem si zaznamenávala svou úspěšnost při cvičení.

Taky si nově ke každému měsíci kreslím (nebo maluju - dle techniky) titulní stranu, píšu si shrnutí uplynulého měsíce a očekávání , naděje, přání, cíle pro měsíc nový. Stránky zdobím ponejvíce vlastními kresbami a natrhanými kousky papíru nebo bordurou z baličáku. V listopadu přibyly i nějaké vylisované listy z podzimních procházek.

Naskenovala jsem pro vás titulní stránku (v Boulet Journal terminologii Cover Page) měsíce prosince. Zprovoznili jsme tiskárnu a na domácím skeneru se kvalita bohužel dost ztrácí. Je to nějaké přesvícené, třeba malba stromů a namodralého nádechu na sněhu téměř zanikla. Chtělo by to nechat v budoucnu naskenovat u profesionálů. Nicméně alespoň v tomto stavu může i vám obrázek posloužit jako titulka do diáře nebo jako kalendářík třeba na ledničku.

Na ukázku vkládám zápisky posledních dní. Jelikož se ale jedná o deník, text samotný jsem si dovolila rozmazat :-)

Máme spoustu vánočních nápadů, vánočního tvoření a inspirace, tak uvidím, jestli se mi podaří něco vložit. 

Mějte krásné dny.

Když chci něco nakreslit během 15 minut

sáhnu po klasickém centropenu. Většinou to vyhraje nějaká stavba. Tentokrát jeden maják v Dánsku. Miluju majáky - mají v sobě romantické kouzlo, jsou opěrným bodem pro poutníky, spásou pro námořníky, jejich zdivo po staletí odolává bičování vln a soli, která ulpívá mezi spárami, u jeho paty sedávají rackové. Úplně cítím ten slaný vítr, ty kapičky, co vystoupí z moře, spojí se se vzduchem, aby ulpěly na mé tváři.

Takováhle rychlá črta je hotová během čtvrt hodinky. Nijak u toho nepřemýšlím, nic neplánuju, neměřím. Stavby jsou poněkud neučesané, jakoby v tanci. Jejich surovost a nesymetričnost mě vlastně baví. Po takových fofrkresbičkách sáhnu, když prostě potřebuju rychlé nabití v krátkém čase :-) Taková moje fofrmeditace :-) Vycházím z nějaké fotky, co si najdu na netu, ale pak už stavbu moc nezkoumám. A nepřemýšlím. Prostě spoléhám na ruku a na to, co si na papíře čárá.

Takže tak. Tyhle črty nejsou kdovíjakým uměním, spíš takovou oddychovkou a terapií. A vlastně i pocestováním. Až po téhle skice jsem si o dánském majáku Bovljerg přečetla víc.

A k předchozímu článku ... No, všechny dny nejsou růžové. Ale o to víc se člověk těší z okamžiků, kdy je prostě fajn. Nechci, aby můj blog byl negativní, nechci si stěžovat na osud nebo svůj životní pocit křivdy, ale nějak to ze mně muselo ven. Myslím, že čas od času mě ta potřeba něco z tohoto tématu rozvinout popadne. Když se bude doma něco zásadního dít ...

Ale pokud se některá z vás ocitne v situaci, kdy jí je v domácnosti ubližováno a rozhodne se odejít, musí na agresora ukázat právě v tuto dobu. Největší životní blbostí je věřit větě: "Když nikde nebudeš vyprávět nic o tom, co se doma dělo, nebudu chtít děti." Počká pár let. Než se na věc pozapomene. Po letech už nedokážete vůbec nic.

Chtěla jsem o tom všem anonymně psát blog. Nebo napsat knihu. Sdělit jiným ženám svou zkušenost. Poradit, čeho se vyvarovat a o co se naopak pokusit. Ale nejde to. Nemůžu na to vzpomínat, myslet, vracet se do té doby. Navíc je to do jisté míry stále aktuální téma, ačkoli se to se situací před několika lety nedá srovnat. Třeba jednou budu schopná se o tyhle věci podělit. Ale teď potřebuju žít krásnými a radostnými věcmi, ne se vracet do toho hnusu.

Moc děkuju za všechny milé řádky, co mi tu zanecháte.  Vážně mě moc těší, že se někdo nad něčím, co píšu chvilku zastaví, zapřemýšlí, případně sem přidá špetku sebe sama. A jsem ráda, pokud se vám u mě líbí. Slibuju, že smutky zas nechám časem stranou :-)

Užijte si krásné chvíle během nadcházejícího víkendu.

Romča

Ara

Můj muž má za sebou týden dovolené. Ten strávil odkopáváním hlíny z hromady, která je na zahradě navezená z výkopu pro dům. Všechno dělal sám, ručně - krumpáč, lopata, kolečko. Celá jeho dovča na to padla a máme půl hromady pryč. Hlínou zasypává nerovnosti v zahradě a snižuje spád rozhraní mezi dvěma úrovněmi zahrady. Já jsem zasadila spoustu dalších keřů a stromků, něco jsme koupili v místním zahradnictví, něco přišlo balíkem, většinu jsme ale odmnožili z chaty. Vytyčili jsme budoucí záhony na rajčata, budoucí domek na zahradní náčiní a muž udělal oporu pro hrášek. Já osadila truhlíky na okna. Hlínou jsme zavezli a oseli plochu podél plotu na obecním pozemku, kde na podzim překopávali vedení elektřiny. Heďa tento týden po dopolednách poměrně pěkně spala, tak jsem stihla na zahradě docela dost práce. Týden je fuč, muž opět pracuje, od víkendu bych ale chtěla sázet ven sazeničky, které čekají doma za oknem, takže ... Jedeme dál :-)

Fotky zahrady sem musím hodit, už z toho důvodu, abych mohla srovnávat rozdíl, jak čas plynul. Ještě ale nemám ani pořádně nafoceno, popřípadě zatříděno.

Krom zahrady jsem toho už moc nestihla. V pátek jsme si jeli k Prostějovu pro rybičky, takže teď už se doma kocháme pohledem na malawské tlamovce dvojího druhu (saulosova a hongi super red).

A po večerech jsem spáchala další malbu - zase podle fotky. Chyby tam vidím, ale sama sebe utěšuju, že je to přeci jen druhý akvarelový pokus :-) Ale jo, líbí se mi. Myslím, že jsem to namalovala nejlíp, co momentálně můžu :-) Tak snad se bude líbit i vám :-)

A tady dvě fotečky z procesu tvoření :-)

Posílám pozdravy do koutů naší země, pěkně si během "Zmrzlých" odpočiňte, pak nám to zahradničení začne ve velkém :-)

Krásný den.

Romča

Můj první akvarel

Jakože opravdický akvarel akvarelovými barvami. I když ... možná spíš pokus o něj... Učený z nebe nespadl a čím víc toho namaluju, tím by mohl být výsledek lepší. Nicméně myslím, že na první pokus a první práci s barvou v pánvičkách a štětcem, to není špatné :-) Ale známe ... s focením kdysi to bylo taky tak. Fotky se mi relativně líbily a za rok jsem si říkala, že to je děs a ten posun byl s přibývajícím časem znát. Jako u všeho. Holt ne nadarmo se říká "Cvičení dělá mistra" :-D 

Minulý týden mi přišly barvičky a štětce.

Nejhorší bylo porozbalovat každou barvičku. Jednotlivé pánvičky jsou v papírovém obalu a pak v alobalu. Pak jsem si udělala vzorník jednotlivých barev, abych věděla, kde se která nachází a jak na papíře vypadá. Zvlášť na tmavých barvách v pánvičce nejde téměř poznat, jestli je to ve výsledku modrá, hnědá, červená nebo černá.

Pak jsem hledala na internetu, až jsem našla fotku sýkory modřinky, kterou bych si chtěla zkusit namalovat. A načrtla jsem si tužkou skicu.

A ten večer jsem se dostala ještě k základu ptáčka barvičkami. Jaká radost, že jsem to stihla vyzkoušet! :-) Pak jsme jeli na chatu a na barvičky nebyl čas. S sebou jsem je nevezla, to by bylo zbytečné.

No, a včera večer jsem se dostala k dokončení obrázku. Takže ... můj první akvarel :-) Hurá! Baví mě to. V hlavě už mám asi tak stovku plánů, co namalovat. Ale času je opravdu málo. Přes den to nehrozí vůbec, po večerech občas, ale k tomu se dostávám nejdříve kolem deváté, až Heďa spí a je doma obstaráno, co je třeba. Takže - tady výsledek.

Talířek, který sloužil jako paleta je sám o sobě uměleckým dílem :-)

Tak to je má další drobná radost :-) Dneska je venku strašná kosa. Byla jsem zasadit odnože šeříků a pustorylů, co jsem vyryla na chatě a pěkně jsem vymrzla. Muž má dovolenou a převáží kolečka s pískem - brrr. Jdu vařit čaj (a oběd).

Mějte se hezky.

Romča

Velryba

Můj muž říká, že Hedvika má velrybí oči. To mě inspirovalo k obrázku a ten zas k básni. Kresleno obyčejným centropenem s hrotem 0.3 na klasickou čtvrtku A4. Básnička má být takovým ekopostesknutím, ale nechtěla jsem, aby to znělo pateticky - velryby v sítích a moře plný plastů, tak je to tam jen tak nastřeleno v komplexnějším celku.

A novou radůstkou je komoda - stará, ale renovovaná. Původně byla natřená na tmavě hnědo. Víťa ji obrousil, korpus natřel čirou lazurou a čela zásuvek bílou barvou, přes kterou ale stále prosvítá struktura dřeva. Na komodě bude časem velké akvárko s rybičkami. Dnes už jsem ale mohla konečně v šuplíčcích zřídit prostor pro Hedinu aktuální garderobu.

Já jsem dneska v zápalu balení a sepisování seznamů, co je ještě třeba zařídit, protože se zítra chystáme na chatu. Poprvé letos a pro Hedviku úplně poprvé v životě. Tak dumám, bez čeho všeho se tam to mimino neobejde - a že je toho pro takové škvrně třeba! Musím pro ni brát i vodu na koupání do kanystrů, my se vykoupeme v té, co je do chaty přivedena ze studny, ale Hedviku koupu při výměně stomického sáčku - s obnaženým střevem - tak chci mít v otázce nezávadnosti vody jasno.

Pokusím se občas ozvat z mobilu přes data. Kdyby technika (nebo spíš mé schpnosti) selhávala, přeji všem krásné prosluněné Velikonoce :-)

Romča

Háčkovaný šátek hotov

Krásný den :-)

Dneska se chci podělit o fotečky šátku z příze Muffin, který jsem včera konečně dotáhla. Bude pro jednu mou dobrou duši dárkem. Mám ráda stále se opakující vzory. Přiznávám, že mi vyhovují víc než u šátků, kde se střídá vzorů po částech víc. Ne že by na tom bylo něco složitého. Ale já k háčkování sednu během volných chvilek, které se v průběhu dne nebo večer vyskytnou a ve vzoru, který už znám zpaměti se prostě orientuju hned i bez hledání a přemýšlení co a jak.

Má drahá polovička zvěčnila pár fotek šátku i se mnou ... tímto rovnou přiznávám, že u kadeřníka jsem byla naposledy v srpnu před svatbou ... Teď v podstatě tvrdnu doma, takže nějak úplně nemám potřebu s tím něco dělat, ale když vidím ty fotky, musím si přiznat, že ať chci nebo ne, bude nějaký odborný zásah po takové době zase potřeba.

Nejdelší strana hotového šátku má více než 3 metry. Mé milé osůbce by měl sloužit jako takový pléd pro večerní posezení venku, tak doufám, že se bude líbit :-) Háčkovala jsem háčkem s bílou plastovou rukojetí číslo 0 - myslím, že dle klasického číslování odpovídá tak háčku 2,5.

Háčkovaný je podle tohoto schématu:

Jinak v pátek se nám povedlo zorganizovat naše první opékání špekáčků. S Heďou to bylo sice malinko náročnější, opékat musel taťka, zatímco my jsme na zahradě okukovaly kdejaký kvítek. Nakonec Heďa usnula tátovi v náručí, takže večeřel jednoruč :-) A pro starší děti to byla alespoň nějaká změna v této době koronavirové, kdy jsou dny poněkud stereotypnější :-)

Dnes se chystáme vyjet do přírody, tak snad nám naše nejmenší jednotka tu výpravu dopřeje :-)

Krásnou neděli přeji.

Romča

U čeho teď relaxuju ...

Každý den se snažím pro sebe a své zájmy uloupit alespoň chviličku. Hlava potřebuje relax, ruce zaneprázdnit něčím, co člověka prostě baví. Takže když Heďa na chvíli usne, pokročím o malou píď v kresbě obrázku lišek - kreslím úplně obyčejnými školními akvarelovými pastelkami, které pak rozmývám štětcem (taky obyčejným). Práci vrstvím, takže obrázek v této fázi má na sobě už určitě takových 7 - 8 vrstev, ve vrstvení budu ale dál pokračovat. Vlastně nakreslím vždycky jen kousíček, případně jej ještě rozmyju a pak práci odkládám a jdu se věnovat něčemu, co domácnost ocení více :-) Akvarel stejně musí po každé úpravě pořádně proschnout.

Takhle vznikal první náčrt práce. Na chůvičce spící Heďa :-)

Současný stav

Kreslím úplně obyč barvičkami. Časem si snad dokoupím i něco kvalitnějšího, nicméně tady je vidět, že kreslit se dá vlastně čímkoli. Důležitá je radost z práce :-)

Taky jsem začala háčkovat šátek Spring podle návodu Nikoly Kubečkové. Přiznávám, že někde ve čtvrté části jsem se trochu ztratila a zvažuji, jestli pokračovat (teď už dle svého návrhu) nebo jeden až dva poslední vzory odpárat a jet znovu. Žádná chyba vidět není, jen jsem nepřehodila větší háček a šátek se mírně vlní. Možná by šel vypnout... No, v každém případě bude na chvíli odložen do proutěného koše, kde mám rozdělané věcičky a až se mi to rozleží a přijde chuť v šátku pokračovat, zase ho vytáhnu :-) Háčkuji z příze Kokonki s návinem 900 metrů.

Současný stav

No, a v sekci "Rozdělané" mám i jednu kresbu tužkou. Jenže ... s mými výtvarnými projekty je to tak, že musím být přesně na tenhle druh činnosti naladěná a natěšená. Jinak něco tvořit nemá smysl. Chci odvést dobrou práci a mít z díla - pokud možno - radost. Takže tady je jedna načatá kresba tužkou a zatím bude v šuplíku čekat, až mé srdce opět zaplesá po grafitu :-) Teď plesá pro akvarelky, ale jelikož miluju výtvarno napříč technikami, on ten tužkočas zase přijde :-)

Současný stav

Včera jsem nafotila Heďu s Víťou a z fofrfotek tvořených během desetiminutovky v ložnici mám celkem radost, třeba se taky podělím :-) Nasetá rajčátka vypadala přichcíple, pořádně jsem je prolila vodou a zatím klepu ... resuscitace proběhla úspěšně. Uvidíme, na jak dlouho. Pažitka krapet vylezla, ale je to bída, petrželka pro změnu nevylezla vůbec. Ujala se ale semínka kopřivěnek. Tak uvidíme ... Lásku ke kytkám a okrasným keřům jsem zdědila po babičce. Ta mě uvedla do tajů zahrady jako dítě. Ale zelenina a bylinky, to je pro mě španělská vesnice. To si musím nejdříve metodou pokus - omyl nastudovat :-)

Přeji báječný (i když trochu uplakaný) start do nového týdne.

Kočičáci

Dovářím oběd, Hedvika u prsa. S ní v náručí jsem zvládla orestovat kuřecí maso, slít povařenou brokolici, umíchat sýrovou omáčku a všechno to nějak spojit dokupy a šupnout do trouby a dát vařit rýži. Přijde mi, že ruce mám už vytahané jak orangutan. U první dcery se mi osvědčilo šátkování, druhá byla pohodářka a nosítko na doma nebylo zapotřebí, Heďa naopak bojkotuje všechno kromě máminy či tátovy náruče. Nějaké dva týdny zpátky jsme se vypravili pro Manducu z druhé ruky a i ta je zatím Heďou těžce nedoceněná.
Starší děti mají prázdniny. Můžu si užít toho luxusu, že je mám po dvou letech na "jarky" zase doma a s Heďou je to tak nějak "naprd". Naší malé dračici rostou zuby (teda ještě se nic nevyklubalo, ale už to o sobě dává sakra znát) a je umrněná, uslintaná, nespací, věčně nespokojená. Na kočár si s našimi prolapsy střeva sama netroufám, tak kolektivně trčíme doma a v Hediných lepších chvilkách hrajeme lodě. Jinak holky letošní prázdniny pojaly jako čtenářský klub - Kikča čte už třetí díl Percyho Jacksona, Nelča se pustila do Harryho Pottera. Nebýt Hedina virválu, bylo by v domě ticho jak po vymření.
Venku sluníčko, už to fakt láká ven. Mně se prozatím podařilo umýt jedno okno a sundat z něj Vánoce... No, letos budu asi zase marná.
Nicméně když je večer chvilka, něco málo ušiju nebo upletu dětem ponožky. Neřvací večery už jsou ale spíš výjimkou.

Vkládám aspoň dvě miciny, co se podařilo po večerech ušít (a vyšít). Dneska vznikl zajíc, ale má divné uši, šablony na zvířátka si kreslím sama, tak ho musím přetvořit. Původní šablona je pěkná, ale uši se šitím a vycpáním deformují. Takže aspoň toliko z mého současného (ne)tvoření.