neděle 30. června 2019

Soužití ryby a panny aneb První výročí



Tento víkend to byl rok, co jsme s Víťou poprvé vyrazili na společný čundr a tím odstartovali náš vztah. Dáreček pro něj je někde na cestě z Německa a dorazí s mírným skluzem, já dostala zámek s  klíčky, který hodláme někde na naši počest zavěsit, teď už jen vymýšlíme ideální místo, na které se za naším zámkem budeme rádi vracet, nějaký výlet, který fyzicky v současném stavu zvládnu a lokalitu, která bude zároveň pěkná a našim srdcím blízká a kde zámek zavěsit půjde (ideálně nějakou vyhlídku, most se zábradlím).
A jak vypadá takové soužití ryby a panny v našem podání? Myslím, že oba jsme typičtí představitelé svých znamení. A ty dva zodiaky jsou docela protipóly :-) Já jsem chaotik, lehce bohém s duší umělce, věčně se toulám někde ve snových krajinách a v jakémkoli jiném okamžiku než teď, panna je organizátor, který je spolehlivější než švýcarské hodinky. Plán potřebuje mít přesně daný včetně nejjemnějších detailů. Je to puntičkář, perfekcionista, který si neváhá dát práci s natočením vázy květů v touze po dokonalosti. Já jsem mnohem větší lajdák, délky měřím zásadně od oka a pravidlo "dvakrát měř, jednou řež" velkomyslně obcházím s tím, že co se křivě uřízne, to se nějak zarovná. Co na tom, že pannu dokonalá příprava stojí ve finále mnohem méně času, aby výsledek byl tentýž. Svou zbrklostí si práci rozhodně neusnadňuju :-) Ryby jsou taky více nepořádné, panna trvá na faktu, že každá věc má své místo, což tomu mému organizovanému chaosu pěkně nabourává (ne)systém :-) Ale učím se, i když to někdy skřípe a právě v této chvíli musím vzdát hold pannině trpělivosti, shovívavosti, protože já bych v určitých chvílích vybuchla nebo s něčím mrskla do kouta.
Panna je velmi upřímná. Myslím, že i ryba je upřímná, ale tak nějak jemně, taktně, řekne věci tak, že znějí pozitivně, i když je v nich obsažená kritika nebo nějaká nepříjemná informace. Ryby jsou empatické, mají druhého načtené a ví, jak s ním prostě komunikovat. Panna je upřímná jinak. Někdy (pro nás ryby) dost krutě. Panna je totiž racionalista, pragmatik a jde jí o dokonalost i ve věcnosti sdělení, takže jistá poznámka bez taktu může vypadat jako neomalenost, přílišná drsnost, nadbytečná kritika. Panna prostě říká věci tak, jak jsou a myslí je jako holý fakt. Ne jako kritiku, což vztahovačná ryba musí pochopit a přijmout.
Tak si tak sedíme u sobotního oběda, oběma nám evidetně chutná a má milá panna se na mě tak pěkně dívá, prohlíží si mě a má takový měkký pohled. To si tak říkám, co pěkného mi asi řekne a hláška panny mě v mých rybonaivních představách rychle usadí: "Ten pudr ti brzo skončí." "Cože? Jaký pudr?" ptám se. "No, jak si pudruješ pleť, přibylo ti vrásek a ten pudr v nich zůstává a zbytečně je zdůrazňuje." :-) Ano, má drahá polovička mi nechtěla říct, že vypadám strašně, že začínám stárnout, chtěl mi prostě pragmaticky sdělit, že ten pudr známky přibývajícího věku prostě zdůrazňuje. Ryba je empatická a tak tuto pragmatičnost chápe. A vlastně chápe i to, že některá znamení svou odzbrojující upřímností vyjadřují tomu druhému lásku, i kdyby to mělo být za pomoci poněkud odlišně se jevící pravdivé teze. Mimochodem - v této slovní krutosti jsem poznala ještě většího kruťase a pragmatika - kozoroha. Panna je takový kozorohův jemnější odvar. No, ale i přes všechno empatické naladění je ryba jistý ješita, takže jsem ještě včera večer začala na youtubu studovat obličejovou masáž :-)
Ryba a panna jsou vážně neuvěřitelné protipóly. Jeden s druhým musí mít velkou trpělivost, protože si oba dost nabourávají svůj ne/systém, ne/řád, ne/pořádek, ne/pečlivost. Na druhou stranu jsou oba velmi citoví a oba potřebují lásku, důvěrnost, klidnou rodinnou atmosféru a zázemí. Ryba je tím, kdo vymyslí kdejakou blbinu, kdo vzplane pro okamžitý nápad, kdo je hybnou silnou v činnostech a kdo druhé strhne nadšením, panna je ten, kdo rybu usměrní, když je to potřeba. Takže ta symbióza je ve výsledku poměrně vyvážená. Svou odlišností si ti dva lezou do zelí, naráží na svůj prostor, zároveň se ale výborně doplňují a přináší si do života právě to, v čem druhý pokulhává. A upřímně - ryba se fest vzteká, když jí ta sucharská panna krapet přistřihuje ploutvičky, ale přitom ryba sama ví, že občas v té řece nemá směr a že je to v jejím případě potřeba. Jen se to nesmí říkat moc nahlas :-)




pátek 28. června 2019

Dárečky pro mé školní děti


Pořád jsem dumala a stále mě nenapadalo, čím se rozloučit se svými páťáky, které předávám do rukou nového třídního učitele. Zvažovala jsem koupi nějaké drobnosti, na druhou stranu mi u takové věci chyběl osobní vklad a navíc - znáte to - takových drobností, které dítě přinese do domu, aby "obohatily" sbírku neužívaných, někam zašoupnutých věcí, mají maminky doma asi dost.
Když někde mluvím o dětech, často se přistihnu, že používám rozlišení "moje domácí děti" a "moje školní děti", abych odlišila, o kom zrovna mluvím. Všechny jsou totiž moje :-) Mým školním dětem jsem proto chtěla dát něco, co je skutečně ode mě, co prošlo mýma rukama, na čem jsem se nějak podílela.
V úterý jsem se loučila s dětmi, které už svištěly na rodinnou dovolenou s předstihem. A tehdy mě napadlo jim udrhat jednoduchý náramek. No - a tím jsem si stanovila výzvu - takovou osobní challenge - stihnout během dvou dnů udrhat jedenadvacet dalších náramků a vyrobit k nim dárkové kartičky. Na každý náramek i při fofrdrhání připadla cca hodina času. Včera jsem jela do noci a dnes si na pátou přivstala, abych dokončila dva poslední (už předchystané) náramky. Výzva úspěšně dokončena, ale musím říct, že jsem stíhala tak akorát, abych mezi uzlíky stihla do sebe nalít čaj, na sebe obléct něco přijatelného, umýt si vlasy a vylepšit obličej nějakým tím make-upem a řasenkou.
Snad se budou náramky líbit a doufám, že se v září od dětí dozvím, kam až během letních dnů ty mé umotané provázky docestovaly :-)

Jo - ještě mě napadá - jedna kartička nese jméno Josef. Tímto si s Josefem nevyřizuji účty za jeho pekelné výstřelky :-) Josef má své jméno v této nezdrobnělé podobě rád. A i když mě to zpočátku svádělo k různým zkomoleninám, kterými děti běžně pojmenováváme, naučila jsem se to respektovat :-)




Dětem přeji nááádherné prázdniny, během nichž si hlava i tělo patřičně odpočinou a dospělým co nejdelší veget někde u vody, u moře, s knížkou na chalupě nebo po lokty na zahrádce v hlíně - holt jak to má kdo rád :-)

pondělí 24. června 2019

Kde stával hrádek Rumberk


Včera jsme si udělali minivýletek - spíš procházku na místo, kde stával hrádek Rumberk. Lokalita patří už do blanenského okresu. Po cestě z Letovic na Svitavy se 4,5 km za Letovicemi odbočí doprava na Dolní Smržov a dojede se do vesničky Deštná - Rumberk. Orientovali jsme se podle cedulí označujících cyklotrasy. Přes mostek se sjede k lesu, kde je příjemné zázemí pro návštěvníky místa v podobě parkoviště pro motoristy, stojanů pro cyklisty a příjemného altánu s posezením.
K bývalému hrádku se pak lesem stoupá příjemnou procházkou necelou polovinu kilometru. Na místě návštěvník nenalezne žádné zbytky zdiva, ale terén jasně ukazuje, kde stával hrádek samotný, kde byly příkopy i vnější opevnění.




Na vršku je odpočinkový altán, informační panely o archeologickém výzkumu, který na místě proběhl a půdorysně naznačený obvod někdejší stavby.







Cestou jsme našli nějaké houby - hlavně babky a růžovky, ze kterých jsme si doma udělali smaženici a z kloboučků růžovek řízky. Děti zas věčně skloněné k zeleni trhaly dozrávající lesní jahody a cpaly se.





Nelinka pak vymyslela servírovací systém - nasbírala čepičky od žaludů a těmi jsme si pak z jejího zeleného talíře nabírali a jedli :-)



Obě děti s sebou vlekly knížky, které mají právě rozečtené - na cestu do auta (byť trvala asi deset minut) a pro jistotu - co kdyby se našla chvilka na čtení :-) Kristýnka čte Harryho Pottera a Kámen mudrců, Nelinka Karlíka a továrnu na čokoládu od Roalda Dahla. Obě si knihy vybraly s menším předstihem za vysvědčení.


A já jsem jim umotala takový jednoduchý věneček z nějaké vikve (předpokládám), co na místě rostla a zvěčnila jsem si je obklopené těmito květy. A fotky jsem se nakonec dočkala i já, i když zvěčnit mě je teď ještě těžší než jindy - už mi v těhotenství pěkně otéká obličej a dělá se mi druhá (třetí?) brada :-) Holt to k tomuto stavu patří.






Přesně takové výlety jsou dokladem toho, že parádní chvíle, příjemně prožitý den, krásné vzpomínky nejsou jen otázkou dlouhých a nákladných cest. Nezapomenutelné okamžiky může člověk sbírat hned kousínek za domem. Stačí se jen kolem sebe dívat a mít radost z drobností, které nás obklopují :-)

neděle 16. června 2019

Bývalý důl Anna u Březiny


Včera jsme si udělali výlet - minivýlet kousek od domu a přitom velký výlet, protože je to první aspoň trochu šlapací pochod od doby, co jsem doma na rizikovém těhotenství. Rozhodli jsme se zaparkovat auto u lesa mezi Rudnou a Janůvkami (jižně od Moravské Třebové) a lesem jsme se prošli k bývalému dolu Anna, kde se dříve těžily cenomanské jílovce.
K lomu jsme přišli ze svažité prudké strany. Možná hodinku jsme seděli na břehu ve stínu stromů a kochali se pohledem na hladinu vody, ale poté jsme neodolali, a do vody se nakonec odvážili, ačkoli byl břeh prudký a hned při druhém kroku člověk nedosáhl dna. Neměli jsme s sebou plavky, vykoupali jsme se ale v oblečení, než jsme pěšo došli k autu, všechno na nás oschlo :-)
Koupal se i náš psí kamarád Sebastian.













úterý 11. června 2019

Háčkovaný kardigan


Na přání vkládám návod na háčkovaný kardigan. Prošla jsem různé návody a zkombinovala je, případně si něco dodala. Zkušené háčkařky si určitě návod obohatí o nějakou svou vychytávku nebo alternativu, takže návod slouží jako nástin "jak by to šlo" :-)

Je to superprimitivní, zvládne to i začátečník, který umí řetízkové oko a dlouhý sloupek. Zkušenější háčkařky si vystačí se schématy, pro začátečníky se rozepisuji podrobně.

Háčkovala jsem z Alize Diva háčkem s bílou plastovou rukojetí číslo 0 (odpovídá, dva a půlce, trojce?). Dceři bude osm let, podle návodu je možné uháčkovat v podstatě cokoli od svetříku pro novorozence po dospělého, jen je třeba tomuto záměru přizpůsobit počet ok v řetízku na začátku (metoda pokus - omyl, po pár řadách se to ukáže).

SEDLO
Sedlo jsem začala řetízkem na 25 + 1 + 25 + 1 + 50 + 1 + 25 + 1 + 25  řetízkových ok. Celkem 104 řo.
Jedničky slouží k násobení a tudíž rozšiřování sedla. V první řadě se do všech řetízkových ok vháčkuje 1 DS, pouze do jednoho přídavného (+1) se vháčkují 4DS. Každou řadu začínáme 2 řo jako náhradu za 1. DS.
V druhé řadě vháčkujeme do každého vějířku ze čtyř dlouhých sloupků předchozí řady 2DS a to doprostřed vějíčku - tedy mezi 2. a 3. DS předchozí řady.
Ve třetí řadě opět vháčkujeme 4DS mezi 1. a 2. sloupek zdvojení předchozí řady.
Kdo se lépe orientuje ve schématech, přidávám nákres:

Nákres řetízku, kterým se začíná. Počet ok si upravíme podle zamýšlené velikosti.

Ukázka pomalu rostoucího sedla. V lichých řadách rozšiřujeme v rozích (+1) o 4 DS, v sudých o 2DS. Pro začátečníka jsem naznačila, co bude tvořit rukáv, dále jsou patrné přední díly a nejširší zádíčka.

Rozšiřování - schéma:


Ukázka rozpracovaného sedla na jiném výrobku (na šatičkách, které teď dělám). Tady jsou navíc knoflíkové dírky, tím se nenechte zmást.

Detailní ukázka přidávání v rožcích.

Ideální je mít človíčka, pro kterého je vznikající model určený, u sebe, aby se dalo průběžně zkoušet, kdy už je sedlo dostatečně široké a kdy i rukávy nabraly požadované šířky.

Když je sedlo tak akorát (v případě našeho kardiganu byla výška uháčkovaného pásu asi 11 cm), můžeme sedlo sháčkovat. Tuto řadu háčkujeme dlouhými sloupky a v místě pod pažemi díly sedla sháčkujeme, čímž vzniknou rukávy:

V těchto místech se sedlo sháčkuje (pod pažemi).

VZOR:
První řadu pod sedlem (sháčkování) jsem tedy háčkovala pouze dlouhými sloupky. Na sedlo je vcelku jedno, jaký vzor zvolíte. Já jsem nechtěla nic tak obyčejného jako schéma granny sguare, ani nic moc dírkatého. Také jsem pro jednoduchost chtěla, aby jedno opakování vzorečku zabralo ideálně 4 oka, čili aby se někde dalo něco poupravit, kdyby počet ok neseděl.

Proto jsem zvolila KOSATCOVÝ VZOR:
1. řada: 3 řo, dvě DS z předchozí řady vynecháme a do třetího v pořadí uháčkujeme 2DS, 1řo, 2DS, opět dvě oka z předchozí řady vynecháme a do následujícího třetího opět 2DS, 15o, 2DS. Jedeme vzoreček po celou řadu, bez ohledu na to, jestli jsme zrovna pod předním nebo zadním dílem nebo v podpaží. Nejsem moc počítací typ, takže řadu ukončuji, jak to vychází líp (na celý kosatec nebo na jeho půlku). Pro obě možnosti jsem nakreslila schéma.
2. a každá další řada: do středu každého kosatce (čili pod 1 řo) vháčkujeme další kosatec (2DS, 1řo, 2DS). Háčkujeme do požadované délky svetříku, kardiganu, šatiček. Na našem kardiganu byla délka kosatcového vzoru pod sedlem 41 cm.
Kosatcový vzor - schéma:


RUKÁVY
Rukávy se naháčkují úplně stejně, opět do požadované délky - krátký, dlohý, možné je vytvořit cokoli. Náš kardigan má délku rukávu 36 cm (= 43 řad kosatců).

MOŽNÉ OBMĚNY:
Pro světřík, na jehož zapínání použijeme knoflíky, je třeba přední díly nastavit - udělat je o něco širší. V případě tohoto kardiganu by začáteční řetízek byl např.: 30 + 1 + 25 + 1 + 50 + 1 + 25 + 1 + 30. (Nastaveno pro maličký knoflíček o pět DS na obou předních dílech. Je to třeba zkoušet a případně párat - aby se zamýšlený knoflík vešel, aby byl pak na středu přesahu apod. Knoflíková dírka se jednoduše udělá tak, že vynecháme 1, 2, 3 DS (podle velikosti knoflíku) a nahradíme je v dané řadě řetízkovými oky. V další řadě tato řetízková oka nastavíme původními dlouhými sloupky. 



Čelenku:
Vložím zase příště ;-)



neděle 9. června 2019

Na skok do Brna


Fotím se svým starým canoňáckým pradědečkem, jehož závěrka už je vyběhaná a ostření už je takovou jakousi zkouškou trpělivosti. Čím dál častěji jsem tak místo tohoto mého zasloužilého veterána sáhla jednoduše po mobilu. Včera jsme se rozhodli zainvestovat do nového fotozařízení. Původně jsme jeli do Brna pro vystavený kus poměrně jednoduché amatérské zrcadlovky od Nikonu, kterou už mám osahanou ze školy a o níž vím, že přes svou cenovou nenákladnost a malé rozměry fotí velmi dobře (Nikon d3400). Školní jsem pořizovala před rokem a přestože optika cenově klesá vcelku rychle - s každou inovací ve vyšší řadě, tento foťák se drží stále ve stejné cenové relaci, ba naopak stojí možná paradoxně o něco málo více než před rokem. Prostě amatérský foťák jednoduchý na ovládání, jehož výsledkem jsou pěkné fotografie. Nakonec jsme ale poměrně nečekaně na místě zvolili jinak. Chci od foťáku, aby nějaký čas vydržel a ráda bych se opět po dlooouhé době při mateřské vrhla na nějakou zakázkovou fotografii. Takže jsme nakonec odjeli s Nikonem d5600 s objektivem od Nikkoru v rozsahu 18 - 140mm. No, utáhneme doma opasky. Ale ten poklad za to stojí. Fotky jsou pořízené včera pár minut po zakoupení tímto přístrojem. Pravda - nemám ho ještě osahaný, studium manuálu a zkoumání parametrů mě teprve čeká. Takže toto jsou opravdu prvotní záběry, které jsem ale nefotila na automatický režim, ale na poloautomatiku s možností volby iso, clony apod.













A přidávám ještě jednu stínohru z našeho večerního obýváku :-)












Když vám život rozdá karty

... nezbývá, než s nimi hrát. Ať už jsou jakékoli. Hodně věcí ve svém životě ovlivníme sami - svým přístupem, svým konáním, svým náhledem na...