Malování a kafe nejdou k sobě.

Teda aspoň v mém případě. Heďa usla, na chvíli jsem zase vytáhla obrázek lišky, uvařila si k tomu kafe (teda Caro - kojím, ale labužnicky tomu říkám kafe) :-) a začala malovat. Najednou si uvědomím, že místo do kelímku s vodou namáčím štětec do hrníčku s Carem. Oou ... Štetec vyperu, zasednu, začnu malovat, nechávám se unášet tahy, napiju se ... a zkroutím obličej do prapodivné grimasy ... No jasně - kelímek s vodou a rozpuštěnýma vodovkama :-D
Nicméně na liškách jsem zase trochu pokročila :-) Ještě pár vstev listů a dohrát si s kožichem a bude tak nějak hotovo.

Současný stav

Teď jsem musela odběhnout - Heďa nahoře v ložnici řvala jako kdyby ji na nože brali. Ležela v posteli a byla celá zaházená polštáři a neuměla se ze svého vězení vyprostit :-D Vůbec teď má nějaké období, kdy si hlavu schovává do kdečeho...

Třeba takhle ... To by jeden neřek, k čemu všemu je dobrá taková knížka :-)

Můj muž se po příchodu domů pustil do bábovky. Večer se mě zeptal: "Víš, jak se jmenuje to, cos dneska upekla?" S otazníky v očích odpovím: "Rumová bábovka??". "Ne. Fofrfuč," bylo mi sděleno :-D Bábovky jsou super vynález - je to fofrupečeno a člověk se tím vždycky zavděčí :-)

Tak nějak vypadala v kompletním objemu.

S posledními třemi plátky skočím za chvíli za mojí báječnou sousedkou Mílou. Je po operaci kolene, tak občas poplkáme. My dnes ale jenom na chviličku, odpoledne nás čeká očkování a to je pro mě - jako každý výjezd, který musím absolvovat sama - hororový zážitek. Poslední očkování jsme absolvovali před dvěma týdny. Hedviku si dávám do autosedačky vedle sebe, nechávám ji celou rozeplou - otevřené bodýčko, musím totiž během jízdy hlídat střevo. Pokud není unavená a v autě v mžiku neusne, tak ječí a to je na vyhřezávání střeva to nejhorší. Přivřela jsem si pás od auta do dveří, že nemám dovřeno jsem zjistila během jízdy. Levou rukou jsem se snažila držet dveře a volant, pravou šaltrpáku a Hedvičino střevo. Když se mi podařilo zastavit, vyprostila jsem pás, dovřela dveře, připoutala se a už mi na obsluhu zbylo jen řízení, řazení a řvoucí Hedvika se střevem. Ufff... Tři kilometry, pak tři zpět, ale jsem z toho na mrtvici. Super je, když může jet někdo se mnou a střevo držet zafixované. Pak se aspoň na tu jízdu můžu tak nějak soustředit.

Tak držte palce a užijte si krásnou středu :-)
Pro mě krásná bude - vrací se mi dnes děti a pobudou tu do pondělního rána :-)
Romča.