Kočičáci

Dovářím oběd, Hedvika u prsa. S ní v náručí jsem zvládla orestovat kuřecí maso, slít povařenou brokolici, umíchat sýrovou omáčku a všechno to nějak spojit dokupy a šupnout do trouby a dát vařit rýži. Přijde mi, že ruce mám už vytahané jak orangutan. U první dcery se mi osvědčilo šátkování, druhá byla pohodářka a nosítko na doma nebylo zapotřebí, Heďa naopak bojkotuje všechno kromě máminy či tátovy náruče. Nějaké dva týdny zpátky jsme se vypravili pro Manducu z druhé ruky a i ta je zatím Heďou těžce nedoceněná.
Starší děti mají prázdniny. Můžu si užít toho luxusu, že je mám po dvou letech na "jarky" zase doma a s Heďou je to tak nějak "naprd". Naší malé dračici rostou zuby (teda ještě se nic nevyklubalo, ale už to o sobě dává sakra znát) a je umrněná, uslintaná, nespací, věčně nespokojená. Na kočár si s našimi prolapsy střeva sama netroufám, tak kolektivně trčíme doma a v Hediných lepších chvilkách hrajeme lodě. Jinak holky letošní prázdniny pojaly jako čtenářský klub - Kikča čte už třetí díl Percyho Jacksona, Nelča se pustila do Harryho Pottera. Nebýt Hedina virválu, bylo by v domě ticho jak po vymření.
Venku sluníčko, už to fakt láká ven. Mně se prozatím podařilo umýt jedno okno a sundat z něj Vánoce... No, letos budu asi zase marná.
Nicméně když je večer chvilka, něco málo ušiju nebo upletu dětem ponožky. Neřvací večery už jsou ale spíš výjimkou.

Vkládám aspoň dvě miciny, co se podařilo po večerech ušít (a vyšít). Dneska vznikl zajíc, ale má divné uši, šablony na zvířátka si kreslím sama, tak ho musím přetvořit. Původní šablona je pěkná, ale uši se šitím a vycpáním deformují. Takže aspoň toliko z mého současného (ne)tvoření.