Pro Víťu je to poprvé, pro mě je svatba už repete zážitkem. Doufám, že poklidnějším a úspěšnějším, než tomu bylo kdysi. Nesnáším jakékoli formality, oficiality, nejsem ráda středem pozornosti. Svatba pro mě bude utrpením :-D Původně jsme chtěli sňatek jen pro nás - my, dva svědci a naše děti. Na nátlak rodiny jsme podobu sňatku přehodnotili. Ale už to s sebou nese samozřejmě mnohem víc příprav, nákladů a stresu. Nejsem nevěsta, která by se tetelila blahem a těšila se na obdivné pohledy příbuzenstva, hodnotícího šaty, účes a zatlačujícího slzu dojetí v oku. Spíš mám z toho všeho fobii. Poprvé to tak bylo - princeznovské šaty, načesané vlasy, parádní kytice, zámek ... Od té doby uteklo 11 let a já už to tak nechci. Chci sňatek pro nás. Malý, skromný, neformální, pohodový. A vlastně i nízkonákladový - stěhování, miminko ... Investice do blbostí na svatbu mi přijdou zbytečné. Asi to nebude tak "In", tak "Cool" ani "Trendy", ale je mi to fuk. Chci, aby ten akt oddání se jeden druhému byl aktem niternějším. Aby byl o něčem jiném. A to pozlátka ve formě lesku a nádhery stejně nezařídí.
A navíc ... ten stres, nervy, přípravy, lítačka, shánění ... Něco jako když si člověk nechá kvůli supernaklizenu a supernapečenu a supernadekorovánu ujít tu pravou podstatu Vánoc. Pak je uhoněný, uplahočený, vyšťavený, vystreslý a je rád, když je po Vánocích a vše se zas vrátí do zajetých kolejí. Takhle to prostě nechci. Tím vůbec nehaním parádní svatby se vším všudy. Je to vážně nádhera, když je vše, jak má být, podle plánu, řádu, sjednocené, vytuněné, tradiční, krásné a dojemné. Mně se to líbí taky. Vážně. Ale mnohem víc to ocením jako host než jako nevěsta. Ne proto, že bych nechtěla ostatním dopřát, co se očekává, ale proto, že prostě nejsem nátura na tyhle akce. Hotovo, tečka. Pro mě by byl svatební obřad asi vážně nejniternější, nejopravdovější a nejvíce emotivní záležitostí ve chvíli, kdy bychom tam byli skutečně jen my dva a oddávající (no a ti svědci, když už to bez nich nejde). Pro mě je to prostě niterná a intimní záležitost, kterou si nejvíc vychutnám, když se skutečně můžu plně soustředit na ten okamžik samotný. Ne na to, jestli mi dobře sedí šaty, jestli se na fotkách neksichtím, jestli správně říkám to, co mám říkat ...
No, a tak se dostávám k jádru pudla. Svatební obřad jsme si zařídili v méně formálním prostředí jedné zahrady v obci, oběd a dobrůtky budou u nás doma, stoly připravíme den předem a doufám, že vše bude vypadat hezky, i když to bude v domácích podmínkách. Šaty nekupuju. Zalovila jsem v šatníku a vytáhla jsem dvoje bílé, do kterých se ještě se svým obřím břichem narvu. Doufám, že tomu tak bude i za tři týdny. Dětem jsem šaty koupila na Reserved, potíž je v tom, že holky nejsou milovnice dívčí módy a donutit je přetrpět hodinu v šatech mě bude asi stát nějaký ten úplatek :-D Kytice a květinovou výzdobu si hodlám uvázat z hortenzií, které ostříhám na chatě, dekorace na stůl zařizovala sestra a něco si vyrobím, ještě je času dost.
Dneska přináším ukázku svatebních oznámení. Na jejich výrobu jsem potřebovala:
- kraftový papír
- černý tenký centropen
- obyčejnou tužku
- nůžky
- lepidlo
- fotografie
- sklenici, podle které jsem si obkreslila základní kolo pro věnec
- razítka
- razítkovací podušku
Na e-shopu Sevt jsem si objednala kraftový papír, razítka a razítkové podušky. Zkoumala jsem tvrdost kartonu a nakonec objednala papír tento. Pak jsem našla papíry skutečně kartonové konzistence, ale to mi přišlo už složité na ohýbání. Nakonec musím zhodnotit, že tvrdší papír by byl prima. Do oznámení jsem lepila fotku a papíry jsem pak musela zatížit a vyrovnat, protože se díky měkkosti vlnily. Fotky jsem si předem nechala vyvolat v dmce. Doma jsem si načrtla na papír šablonu srdce a podle ní obkreslovala a vystřihovala fotky. Fotku jsem vybírala obyč - z výletu - jak říkám, na nějaké pompéznosti si nepotrpím. A když už jsem prolézala web, neodolala jsem parádním pěnovým razítkům s motivem listů (tady) a k nim objednala bílou razítkovací podušku (tady). Barvička chvíli schne, takže je třeba nechat natištěné motivy chvíli proschnout. Během razítkování jsem zjistila, že větší vrstva pigmentu se umí jakoby "promastit" skrz papír, takže je dobré buď pracovat s papírem o vyšší gramáži nebo prostě nejdříve vyzkoušet a najít správnou míru barvičky :-)
Písmo jsem psala ručně, bez šablony, ale inspirovala jsem se fonty na pinterestu a dokreslovala také ručně obyčejným tenkým centropenem.
A tady je výsledek mého snažení. Pozvánky putují na osm adresních míst, jedna je pro nás na památku, celkem jsem tedy vyráběla devět kusů (hostů je víc, ale počet je podle rodin/adres, kam pozvánky putují). Na přání se dají koupit dnes i dopisní obálky v přírodní barvě.
 |
| Ukázka toho, že kraftový papír o gramáži 120 g a lepidlo fakt nejdou dohromady. Ale klid - zatížit knížkami a je vyrovnáno. Nicméně příště zkusím přeci jen silnější papír. Teda ... příště na přáníčka - na svatební oznámení už snad nebude třeba :-D |
Žádné komentáře:
Okomentovat