Tento víkend to byl rok, co jsme s Víťou poprvé vyrazili na společný čundr a tím odstartovali náš vztah. Dáreček pro něj je někde na cestě z Německa a dorazí s mírným skluzem, já dostala zámek s klíčky, který hodláme někde na naši počest zavěsit, teď už jen vymýšlíme ideální místo, na které se za naším zámkem budeme rádi vracet, nějaký výlet, který fyzicky v současném stavu zvládnu a lokalitu, která bude zároveň pěkná a našim srdcím blízká a kde zámek zavěsit půjde (ideálně nějakou vyhlídku, most se zábradlím).
A jak vypadá takové soužití ryby a panny v našem podání? Myslím, že oba jsme typičtí představitelé svých znamení. A ty dva zodiaky jsou docela protipóly :-) Já jsem chaotik, lehce bohém s duší umělce, věčně se toulám někde ve snových krajinách a v jakémkoli jiném okamžiku než teď, panna je organizátor, který je spolehlivější než švýcarské hodinky. Plán potřebuje mít přesně daný včetně nejjemnějších detailů. Je to puntičkář, perfekcionista, který si neváhá dát práci s natočením vázy květů v touze po dokonalosti. Já jsem mnohem větší lajdák, délky měřím zásadně od oka a pravidlo "dvakrát měř, jednou řež" velkomyslně obcházím s tím, že co se křivě uřízne, to se nějak zarovná. Co na tom, že pannu dokonalá příprava stojí ve finále mnohem méně času, aby výsledek byl tentýž. Svou zbrklostí si práci rozhodně neusnadňuju :-) Ryby jsou taky více nepořádné, panna trvá na faktu, že každá věc má své místo, což tomu mému organizovanému chaosu pěkně nabourává (ne)systém :-) Ale učím se, i když to někdy skřípe a právě v této chvíli musím vzdát hold pannině trpělivosti, shovívavosti, protože já bych v určitých chvílích vybuchla nebo s něčím mrskla do kouta.
Panna je velmi upřímná. Myslím, že i ryba je upřímná, ale tak nějak jemně, taktně, řekne věci tak, že znějí pozitivně, i když je v nich obsažená kritika nebo nějaká nepříjemná informace. Ryby jsou empatické, mají druhého načtené a ví, jak s ním prostě komunikovat. Panna je upřímná jinak. Někdy (pro nás ryby) dost krutě. Panna je totiž racionalista, pragmatik a jde jí o dokonalost i ve věcnosti sdělení, takže jistá poznámka bez taktu může vypadat jako neomalenost, přílišná drsnost, nadbytečná kritika. Panna prostě říká věci tak, jak jsou a myslí je jako holý fakt. Ne jako kritiku, což vztahovačná ryba musí pochopit a přijmout.
Tak si tak sedíme u sobotního oběda, oběma nám evidetně chutná a má milá panna se na mě tak pěkně dívá, prohlíží si mě a má takový měkký pohled. To si tak říkám, co pěkného mi asi řekne a hláška panny mě v mých rybonaivních představách rychle usadí: "Ten pudr ti brzo skončí." "Cože? Jaký pudr?" ptám se. "No, jak si pudruješ pleť, přibylo ti vrásek a ten pudr v nich zůstává a zbytečně je zdůrazňuje." :-) Ano, má drahá polovička mi nechtěla říct, že vypadám strašně, že začínám stárnout, chtěl mi prostě pragmaticky sdělit, že ten pudr známky přibývajícího věku prostě zdůrazňuje. Ryba je empatická a tak tuto pragmatičnost chápe. A vlastně chápe i to, že některá znamení svou odzbrojující upřímností vyjadřují tomu druhému lásku, i kdyby to mělo být za pomoci poněkud odlišně se jevící pravdivé teze. Mimochodem - v této slovní krutosti jsem poznala ještě většího kruťase a pragmatika - kozoroha. Panna je takový kozorohův jemnější odvar. No, ale i přes všechno empatické naladění je ryba jistý ješita, takže jsem ještě včera večer začala na youtubu studovat obličejovou masáž :-)
Ryba a panna jsou vážně neuvěřitelné protipóly. Jeden s druhým musí mít velkou trpělivost, protože si oba dost nabourávají svůj ne/systém, ne/řád, ne/pořádek, ne/pečlivost. Na druhou stranu jsou oba velmi citoví a oba potřebují lásku, důvěrnost, klidnou rodinnou atmosféru a zázemí. Ryba je tím, kdo vymyslí kdejakou blbinu, kdo vzplane pro okamžitý nápad, kdo je hybnou silnou v činnostech a kdo druhé strhne nadšením, panna je ten, kdo rybu usměrní, když je to potřeba. Takže ta symbióza je ve výsledku poměrně vyvážená. Svou odlišností si ti dva lezou do zelí, naráží na svůj prostor, zároveň se ale výborně doplňují a přináší si do života právě to, v čem druhý pokulhává. A upřímně - ryba se fest vzteká, když jí ta sucharská panna krapet přistřihuje ploutvičky, ale přitom ryba sama ví, že občas v té řece nemá směr a že je to v jejím případě potřeba. Jen se to nesmí říkat moc nahlas :-)
Krásně napsáno 😉
OdpovědětVymazat