pondělí 24. června 2019

Kde stával hrádek Rumberk


Včera jsme si udělali minivýletek - spíš procházku na místo, kde stával hrádek Rumberk. Lokalita patří už do blanenského okresu. Po cestě z Letovic na Svitavy se 4,5 km za Letovicemi odbočí doprava na Dolní Smržov a dojede se do vesničky Deštná - Rumberk. Orientovali jsme se podle cedulí označujících cyklotrasy. Přes mostek se sjede k lesu, kde je příjemné zázemí pro návštěvníky místa v podobě parkoviště pro motoristy, stojanů pro cyklisty a příjemného altánu s posezením.
K bývalému hrádku se pak lesem stoupá příjemnou procházkou necelou polovinu kilometru. Na místě návštěvník nenalezne žádné zbytky zdiva, ale terén jasně ukazuje, kde stával hrádek samotný, kde byly příkopy i vnější opevnění.




Na vršku je odpočinkový altán, informační panely o archeologickém výzkumu, který na místě proběhl a půdorysně naznačený obvod někdejší stavby.







Cestou jsme našli nějaké houby - hlavně babky a růžovky, ze kterých jsme si doma udělali smaženici a z kloboučků růžovek řízky. Děti zas věčně skloněné k zeleni trhaly dozrávající lesní jahody a cpaly se.





Nelinka pak vymyslela servírovací systém - nasbírala čepičky od žaludů a těmi jsme si pak z jejího zeleného talíře nabírali a jedli :-)



Obě děti s sebou vlekly knížky, které mají právě rozečtené - na cestu do auta (byť trvala asi deset minut) a pro jistotu - co kdyby se našla chvilka na čtení :-) Kristýnka čte Harryho Pottera a Kámen mudrců, Nelinka Karlíka a továrnu na čokoládu od Roalda Dahla. Obě si knihy vybraly s menším předstihem za vysvědčení.


A já jsem jim umotala takový jednoduchý věneček z nějaké vikve (předpokládám), co na místě rostla a zvěčnila jsem si je obklopené těmito květy. A fotky jsem se nakonec dočkala i já, i když zvěčnit mě je teď ještě těžší než jindy - už mi v těhotenství pěkně otéká obličej a dělá se mi druhá (třetí?) brada :-) Holt to k tomuto stavu patří.






Přesně takové výlety jsou dokladem toho, že parádní chvíle, příjemně prožitý den, krásné vzpomínky nejsou jen otázkou dlouhých a nákladných cest. Nezapomenutelné okamžiky může člověk sbírat hned kousínek za domem. Stačí se jen kolem sebe dívat a mít radost z drobností, které nás obklopují :-)

2 komentáře:

  1. Romi, vypadáte spíš jako ségry. :-) Moc se mi líbí snímečky holek s věnečky.:-)
    Ema

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuju :-D No, nevím ... Je pravda, že mi hádají míň, než mi ve skutečnosti je, ale čas nezastavíš ... :-) Jsem ráda, že se mi podařilo holky takhle vyfotit, ony jsou spíš jak kluci - žádné šatičky a holčičí rekvizity, takže v rodinném fotoalbu se fotky s věnečky krapet vyjímají :-D

      Vymazat

Když vám život rozdá karty

... nezbývá, než s nimi hrát. Ať už jsou jakékoli. Hodně věcí ve svém životě ovlivníme sami - svým přístupem, svým konáním, svým náhledem na...