Dneska vás vezmu na výlet. Trochu po mapě a trochu časem. Na místo, které je nádherné a ponuré současně. Záleží s kým a za jakého počasí se tam vydáte.
K zřícenině kaple svaté Anny jsem se chtěla podívat už dávno. Vzpomněla jsem si na ni teď - v době všeobecné karantény - přemýšlela jsem o výletě na místo, kde nepotkáme ani človíčka. V tom jsem se tedy mýlila. Takových šest, sedm rodinek jsme potkali určitě.
Kaple je jedinou poměrně celistvou stavbou z někdejší německé vsi Hutov. O původu vsi se toho mnoho neví. Vznikla snad někdy v 18. století na břidlicovém podloží jako ves vysloveně důlní, těžební. Domy ve vsi byly obklopeny těžebními jámami a doly. Ves obývaly rodiny horníků.
Cestou k Hutovu jsme jeli kolem hradu Sovinec (tam to máme taky moc rádi, o tom zase někdy příště):
Ves Hutov byla německá. Veškeré její obyvatelstvo se tak dotkl odsun Němců v roce 1945. Zůstal osídlen jeden statek (do 50. let). Domy ve vsi začaly chátrat. Jediné, co ze vsi zbylo delší čas, byla kaple. O to smutnější a horší osud ji ale potkal později...
Kapli nechal postavit majitel tamních břidličných dolů jako místo svého věčného odpočinku. Ve středu kaple byla podzemní krypta, kde byly uloženy ostatky zemřelého. Kaple byla postavena kolem roku 1910. Ostatkům muže bylo ale dopřáno v kryptě odpočívat pouhých pár desítek let.
Dnes je krypta (nebo spíš její pozůstatky) zcela otevřená:
Kapli začali dle zpráv místních historiků demolovat ostravští brigádníci. Vylomili dveře do kaple, rozbili náhrobní kámen, pohřbenému nebožtíkovi ukradli snubní prsten, oddělili jeho hlavu od těla a nabodli ji na kůl před kaplí. (Neskutečné, že se něco takového dělo před šedesáti lety). Hlava byla k tělu brzy vrácena. Kaple ale chátrala dál, na jejím ničení se podíleli turisté a trampové. Kde skončily ostatky mecenáše kaple jsem se nedočetla. Snad byly převezeny na jiné, důstojnější místo.
Tuto lokalitu je nejlepší navštívit v době, kdy je les bez hustého porostu a stromy ještě neolistěné. Jedině tak je možné dopátrat se terénních dokladů o původním osídlení. Z některých domů zbylo ještě něco málo zdiva. A teď, v době teprve rašících travin a lesních bylin, je po bývalé vsi bezpečnější pohyb i z toho důvodu, že místy vykukují odhalené původní sklepy.
Naše malá partyzánka se sice v úvodu výpravy snažila zhatit celou akci, ale nakonec ji svěží lesní vzduch přemohl :-)
A tak jsme stihli prozkoumat ještě nedalekou břidličnou haldu a jeden zatopený lom, kterých je ale v okolí Hutova hned několik.
Za horizontem louky vykukoval vrchol Pradědu, který je viditelný, ať už jste na kterékoli světové straně od této dominanty Jeseníků.
Kochali jsme se jarem ...
... a domů si donesli i nějaké poklady jako třeba tohle kamenné srdce.
Byl to tak fajn den, že jsem všem vyvětraným hladovcům s chutí nasmažila k večeři palačinky s tvarohem a marmoškou :-)
A kdo by se náhodou tímto krajem potuloval a chtěl zavítat i k zřícenině kaple svaté Anny, přikládám mapky.
Nafocený lom a halda je ten osamocený zelený flíček blízko středu. Další zatopené lomy jsou v lese kousek na sever, což už přiložená mapa nezobrazuje. Lomy nejsou koupací, oblast je (co se bezpečnosti a důlních tras) nezmapovaná a pravděpodobně značně poddolovaná, ale lomy vytváří krásnou divokou krajinu, oku lahodící.
Čeká nás týden s luxusním počasím. Tak si ho krásně užijte :-)
Romča.
Žádné komentáře:
Okomentovat