Uničov

... na dohled.

Takový je pohled teď zrovna na Uničov ze střešního okna dětského pokoje.

Takový kousínek přes pole a Uničov je už odřízlý. Město a obce pod něj spadající jsou v karanténě. My jsme sice jedna z nejbližších vesnic, ale "zatím" se na nás karanténa nevztahuje. Uvidíme, jestli to ještě nerozšíří. V Uničově jsem byla nakupovat v pátek v Tescu. Vyjela jsem hned po sedmé, že tam třeba nebude moc lidí. Omyl. Parkoviště narvané, v obchodě lidí jak na Silvestra. U uzenin probíhala žhavá diskuze na téma "Už je to tady". No, zajímavé věci se kolem nás dějí... Ta opatření jsou bezesporu velmi potřebná, ale nemůžu věřit tomu, že je to skutečnost, že nejsme jenom ve filmu. Taky vám občas přijde, že tohle není možné?

Srnky se na poli klidně pasou a celá situace okolo koronaviru jim je absolutně fuk. Já jsem byla v takové "karanténě" s Heďou vlastně už několik měsíců, takže pro nás se nic nemění. Muž je zatím v práci (jezdí na opačný směr - pryč od Uničova), jelikož s Heďou necestuju, jsem zvyklá nákupy obstarávat jednou až dvakrát týdně a to je nákup cca za 1500 Kč. Jsem zvyklá mít zásoby, pečivo v mrazáku - právě kvůli Hedině nemoci, takže u nás je tak nějak vše při starém.

Starkl nedojel :-( To už ani nedojede :-( Teď teda úplně podružná blbost. Je tu asi tak milion důležitějších věcí, takže to chápu. Ale těšila jsem se.

Tak se těším aspoň z nového konferenčního stolku a z tv stolečku. Stihli jsme to koupit, když to ještě s koronavirem nebylo tak horké a o víkendu došlo na složení.

Stolky jsou z Jysku z kolekce nábytku Markskel. Jsme nadmíru spokojení, jde o hodně bytelný nábytek. Jelikož po sestavení se nám nábytek líbí jak jeho robustností, tak krásným designem, rádi bychom ve stejném provedení pořídili časem i kuchyňský stůl. No, necháme se překvapit, kdy se situace ohledně koronaviru dostane pod kontrolu a člověk zas bude řešit takové blbiny jako nábytek.

Nicméně je fakt, že je důležité brát potenciální nebezpečí vážně, ale přesto zas nepropadat panice a spíš myslet tak nějak selským rozumem. A aby ten strach a obavy člověka nesemlely, je potřeba myslet pozitivně a najít si radosti v tom pěkném a příjemném, co kolem sebe máme. Pro mě je to teď stoleček (teda dva), taky zastřihávání smrčků, plánování přesunu zahradního bordelu do schovanějších míst, rozhrnutí kupy, která je v zahradě extra nevzhledná a další setí a přesazování toho, co už doma mám. Prostě život jde dál. I s nebezpečím, které na nás teď leckde po očku pokukuje.

Jo, a začala jsem háčkovat další šátek. Tentokrát z příze, co má rovnou kilometr délky.

Mějte se bezva, buďte zdraví, veselí, nepodléhejte strachu, dokud není nejhůř a věnujte se svým drobným radostem :-)

Romča.